Když si kupujete mobilní telefon (netlačítkový smartphone), součástí nabídky vybavení bývají fotoaparáty. Kdybyste před třiceti lety někomu vykládali, že budete mít telefon s foťákem, asi by vás považoval za blázna. Pořídit dnes mobil s foťákem není nic obtížného a fotografie či nahrávaná videa se naprosto běžně odesílají e-mailem a publikují na sociálních sítích, ovšem ruku na srdce – jak kvalitní videa a jak kvalitní snímky tudy kolují? Ve většině případů, slušně řečeno, „nic moc“. Chcete-li se skutečně pokochat nádhernými záběry s vysokou hloubkou ostrosti a vychutnat si atmosféru panoramatu, který poskytuje výhled např. rozhledna na Kleti, musíte mít k dispozici zrcadlovku. Digitální, či analogovou.

Ale to není vše. Víte, že někteří fotografové, profesionální, či amatérští na vysoké úrovni, vám potvrdí, že mohou vykouzlit neuvěřitelné záběry i s docela primitivním foťáčkem z doby socialismu, pořízeným velice levně?  Pochopitelně by měl mít slušnou optiku, ale elektronika tu není potřeba.

Umět fotit, není jen tak, je to svým způsobem životní styl a určité dobrodružství, protože zkušený fotograf dobře ví, co znamená clona a čas, jak a kdy použít stativ, jak fotit mikrosnímky, jak zvířata v pohybu, a hlavně jak si hrát se světlem a stínem a celkovou kompozicí záběru.

Vztahy mezi clonou a časem se dají odvodit a naučit, ale pro kompozici musíte mít cit. Musíte mít estetické vnímání na takové úrovni, abyste dokázali posoudit, jak diváka nadchne docela prosté vesnické stavení na louce, obklopené lesem, s modrou oblohou a kudrnatými beránky nad hlavou, když k němu přistoupíte z určitého úhlu. Není to zkrátka o tom chodit krajinou, mačkat spoušť, a věřit tomu, že to „nějak dopadne“. Musíte mít jistotu, věřit si a samozřejmě odvahu experimentovat.

Výhodou současných zrcadlovek je možnost experimentování a skutečného tvoření, protože máte k dispozici paměťové karty a nejste závislí na vyvolávání negativu a jeho omezených možnostech.

Říci o někom, že je „narcis“ nebo „narcista“ je velmi lehké. Bohužel se však tento posudek málokdy potkává se realitou. Jde o to, že toto označení si můžeme vykládat různými způsoby. Obecně bychom si mohli myslet, že narcis je v podstatě každý, kdo má zálibu sám v sobě. Kdo upřednostňuje své přání a preference před tím, co chtějí ostatní. Kdo má sebe vždy na prvním místě, má pocit, že je dokonalý a nemůže se na sebe vynadívat do zrcadla, rád se poslouchá a rád o sobě mluví. Něco na tom bude.

Jak je to ale doopravdy? Jak potkáte, že před vámi stojí narcista z masa a kostí?
· Jakákoli situace, ve které se nachází, nebo cokoli, co se zrovna okolo nich řeší, se týká výhradně jich (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu).
· Často na vás naléhají, abyste něco udělali nebo se někým stali, protože pak chtějí vypadat před ostatními lépe, kvůli tomu, že vás k tomu přiměli a že jste úspěšní jen díky jejich vlivu.
· Jsou velmi povrchní.
· Mají velmi přemrštěné mínění o tom, jací jsou.
· Často užívají manipulaci k tomu, aby dosáhli, čeho chtějí.
· Vyžadují, aby je okolí chválilo za to všechno, co dělají pro ostatní.
· Mohou vás dostat do svízelné situace, kdy využijí váš strach, pocit studu nebo viny, aby vás přiměli k něčemu, co potřebují, abyste udělali (pouze pro jejich prospěch).
· Lžou, aby vás o něčem přesvědčili.
· Myšlenky nebo názory, které se neshodují s těmi jejich, naprosto ignorují, odmítají, zapudí.

Není pěkné být narcistou, jak nejspíš vyplývá z těchto základních znaků. Narcismus má velmi blízko k psychotickému jednání. Najdete v něm mnoho ze znaků manipulativního chování, patologické projevy v rámci sociálních kontaktů, které jsou často velmi dobře skryté za přívětivým zevnějškem. Proto je pro nás tak těžké tyto osobnosti ve skupině lidí rozpoznat. Umí se dobře maskovat. Nejde tedy v podstatě o to, že by byli posedlí svou fyzickou krásou. Jsou posedlí sami sebou v celém kontextu.